50M ZNAK - Nadechnout se
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
VYPSANÁ FIXA se tentokrát rozhodla nahrát své páté řadové album mimo území České Republiky a sice přímo v Londýně, kam se na pár týdnů přesunula spolu s producentem Dušanem Neuwirthem. Bohužel však musím konstatovat, že zde Márdímu definitivně došel humor. Náznaky tohoto stavu bylo již možné vystopovat na předchozím albu „Fenomén“, které ovšem vykazovalo mnoho zajímavých momentů, alespoň co se týče snahy o zvukový posun a celkově ponuřejší a méně splašenou formu skladeb, která tímto udělala z „Fenoménu“ neobyčejný počin v diskografii pardubických. Naproti tomu novinka „Klenot“ je zdaleka jejich nejslabší nahrávkou. A proč tomu tak je? Chybí jak zvuková neobyčejnost, osobité songy a hlavně nápady, a to jak hudební, tak textové. Právě zde vidím absolutní selhání. Pár trochu lepších položek velmi průměrný výsledek nezachrání. Mám namysli singlovku „Holka s lebkou“ – kdo by řekl, že tahle v kontextu tvorby FIXY poměrně tradiční a obyčejná věc bude nakonec patřit k tomu úplně nejlepšímu na novince? Dále pak rozjařenou „Panenka Chou-Chou“, tragikomickou „Velká láska“ a hlavně atmosférickou „Okresní knihovna“, kterou považuji za jasný vrchol alba. Márdího parta holt letos tápe jako nikdy před tím, snaží se opisovat z vlastní minulosti, ale pouze bezezbytku naplňuje obsah svého názvu. Tahle fixa prostě už dost dobře nepíše. Bohužel.
5 / 10
Klenot (2009)
Fenomén (2007)
Krása nesmírná (2005)
Bestiálně šťastni (2003)
Brutální všechno (2001)
Při prvním poslechu jsem to také neviděl na více než 5/10 ...
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.